Tripolis, Libye. „Osm set,“ vykřikuje dražitel a přijímá další nabídky. Nakonec se ustálí cena na 1200 dinárech, tedy přibližně 800 dolarů (17 tisíc korun). Dražba pokračuje dál, předmět zájmu se nemění. Nejde přitom o auta, starožitnosti nebo nějaké věci. V severní Africe se rozmáhá obchod s otroky. (eurozpravy.cz, 30.11. 2017, 10:30)

Je až neuvěřitelné, že prodej otroků zde zaznamenaný se odehrál jen před třemi lety. Použít člověka jako prostředek pro dosažení svých zájmů, nebo pro osobní potěchu, využít ho, se bohužel v naší společnosti objevuje i dnes. Nemusíme to nutně nazvat otroctvím, ale když se v Bangladéši v textilkách šijí oděvy světoznámých módních značek za drsných a nelidských podmínek, musíme přiznat, že různé a skryté formy otroctví se ve světě objevují i dnes. Možná více v kulturách, kde je mnohem více obyvatel a člověk je tam pouze číslem.

Josef Egyptský byl prodán do otroctví svými vlastními bratry za 20 šekelů stříbra. Jidáš zradil Ježíše o několik let později za 30 stříbrných, což byla cena jednoho otroka na tehdejším trhu. Dá se vůbec vypočítat cena člověka? Jakýkoliv soud, který by i odsoudil vraha na trest smrti nikdy nevykompenzuje ztrátu lidského života. Všichni ti, co volají po spravedlnosti, jsou toho důkazem, že ani nejvyšší trest jim milovanou osobu nevrátí. Cena člověka se nedá vypočítat. Žádná matematika ani ekonomika zde nepomůže. Hodnota lidské osoby je nevyčíslitelná, možná i právě proto, že osoba je pojem, který nás přesahuje. Člověka nikdo nikdy nedovede dostat pod kontrolu a zcela prozkoumat. Každá lidská bytost je jedinečná.
Josefa z Egypta však ohodnotili. I Ježíše. Jak směšné, řekli bychom v dnešní době! Ale pozor, nikdy nezapomínejme, že kolikrát jsme v lidských vztazích schopni použít matematiku. Položit člověka na misky vah a hodnotit jeho výkon, morálku nebo výsledky a srovnávat ho s jinými lidmi. Někdo je nám milejší, jiného bychom vymazali ze svého života. Migrant je pouze číslo, zatímco větší hodnotu máme my… Ne, nechci vyčítat. Ale všimněme si tento způsob uvažování na každém kroku kolem nás.

Božího Syna jsme ohodnotili na 30 stříbrných. A jak nás ohodnotil On? „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna!“ A s ním také všechno ostatní. Copak nám Bůh může dát víc, než svého Syna? Když nám dal Syna, dal i sebe. Vždyť který dobrý rodič by netrpěl, když trpí jeho syn? (Podívej se do Římanům 8,32!) Bůh nás neohodnotil na základě toho, co jsme provedli nebo neprovedli, na základě hříchu. Za normálních okolností bychom si zasloužili smrt! Hřích je jako když jedeme na červenou a řítíme se do propasti, a to se nikdy nevyplácí. Bůh nám vůbec nedal to, co si zasloužíme. Pro něj máme hodnotu Božího Syna, Boží dcery! Když za nás dal všechno, potvrdil naši nevyčíslitelnou hodnotu.

Je to paradox. Ježíše člověk ohodnotil na cenu otroka. A Bůh nás ohodnotil na maximum! Neumíme to zaplatit, vrátit, vykompenzovat. Jak by mohl člověk vykompenzovat hodnotu Božího Syna? A ten, kterého jsme prodali jako otroka na smrt, nám přinesl vykoupení z otroctví. Ježíš, v lidských očích s cenou otroka, nás vysvobodil z otroctví hříchu, viny, hanby, strachu a smrti. Podobně jako prodaný Josef Egyptský zachránil své bratry před hladem, protože se dostal do Egypta, kde byla hojnost, Ježíš, zrazený za třicet stříbrných zemřel za každého z nás hříšníků. Postavil se na naše místo a zemřel místo těch, kdo jezdí na červenou.
Ó jak velkou hodnotu máš, člověče. Již nejsi otrok, ale syn, a když syn, tak skrze Boha také dědic. (Přečti si Galatským 4,7)