Kateřina

Ve svém životě jsem zažila dvě významná setkání s Ježíšem, která změnila můj dosavadní způsob života. První se událo před mými 17. narozeninami, kdy jsem navštívila kostel, ve kterém jsem nikdy nebyla. Co si pamatuji, tak jsem cítila obrovský pokoj a klid, což jsem nikdy nepocítila. Věděla jsem, že se tam budu ráda vracet. Jednou jsem tam zůstala i na mši svatou a to byl pro mě velký zážitek. První překvapení byl kněz, který byl radostný, komunikoval s farníky a jeho kázání dokázala zaujmout i pohladit. Další, co mě zaujalo, bylo, že nehrají varhany, ale mládež na kytaru. Byl to úplně jiný svět, než jsem znala. Tak jsem se rozhodla, že na ty mše svaté budu chodit pravidelně. Jednou po mši svaté mě oslovily holky, jestli bych chtěla s nimi chodit na spolčo. Souhlasila jsem, i když jsem moc netušila, co mě čeká. Od té doby jsem začala více přemýšlet o Bohu a nakonec jsem se s knězem domluvila na zpovědi. Den, kdy měl čas, byl zrovna na mé 17. narozeniny. Doposud si pamatuji, jak tam přešlapuji a říkám Ježíši: „Jestli mi dáš odvahu a sílu jít k té zpovědi, půjdu vždy v životě s Tebou.“ Nakonec jsem to s Boží pomocí zvládla a šla jsem porvé od prvního svatého přijímání (u toho jsem byla asi ve třetí třídě) ke zpovědi. Tím začala moje cesta s Ježíšem a velká proměna mého života. Učila jsem se poznávat Boha a začleňovat se aktivně do církve. Velkou oporou mi byli kněží, kteří mi na této cestě pomáhali. A přátelé. Toto období bylo charakterizováno poznáváním Boha na rozumové úrovni. Byly to pro mě úžasné roky života, na které ráda vzpomínám.

Pak, bohužel, nastalo kratší období zvykové víry. Bylo to z důvodu stěhování a tím spojené ztráty lidí, kteří mi v životě dělali tzv. podpůrnou skupinu. Nicméně jsem na Ježíše nikdy nezapomněla a touha vrátit se k původnímu žití víry tam zůstávala. Nakonec jsem se znovu setkala s Ježíšem. Bylo to při modlitbě za uzdravení v září a tím pro mě začalo nové období poznávání Boha – tentokrát srdcem. Na rozumové úrovni vím, že mě Bůh miluje a jsem jeho dcera, ale se srdcem to je jiné. Tam se to učím zakoušet a přijímat, ale potrvá to asi ještě nějaký čas, než tomu skutečně uvěřím. Věřím však, že i to jednou nastane. Bůh mě v tomto směru vede a já v posledních měsících zakusila mnoho Božích milostí. Je to především proto, že má prostor konat v životě. Mám některá omezení, která mi mnohdy znesnadňují život, ale s Ním se to dá zvládnout, protože cítím, jak mi pomáhá. Díky nim nemohu spoléhat na sebe, jak to bylo dřív, ale musím plně důvěŕovat Bohu. Jsem také ráda, že je mi setkání s Ním, zvláště u svatého přijímání, vždy velkou posilou.

Kateřina